Chceme-li pochopit, proč Francouzi milují Mariánské Lázně a Františkovy Lázně už od 19. století, je třeba podívat se za hranice samotné kúry: tato města nabízela léčbu vodou, evropskou společenskou sezonu i městskou krajinu utvářenou pro chůzi, poslech hudby a setkávání. Spolu s Karlovými Vary tvoří lázeňský trojúhelník západních Čech, jemuž se věnuje také náš materiál Karlovy Vary a lázeňská města Čech pohledem Francouzů.

Rozhovor se odehrává v Mariánských Lázních, nedaleko novobarokní kolonády a jejích krytých promenád. V tomto městě vystavěném kolem pramenů zasazuje historička Eliška Krausová francouzský zájem do přesného historického rámce: do dějin lékařských předpisů, dopravních sítí, jazyků znějících v hotelích i přetrvávající živé lázeňské kultury.

Eliška Krausová, historička lázeňství, kustoska městského muzea v Mariánských Lázních
Eliška Krausová Eliška Krausová se věnuje dějinám lázeňství na Chebsku a od roku 2003 působí v městském muzeu v Mariánských Lázních. Zaměřuje se na francouzské lázeňské hosty 19. století.

Proč se Francouzi obraceli k západním Čechám?

[e-zabava.net] : Francouzské lázně již existovaly, od Vichy po Aix-les-Bains. Proč přesto Mariánské Lázně a Františkovy Lázně zaujaly francouzskou klientelu 19. století? Co zde nacházela jiného?

Francouzští cestovatelé sem nepřijížděli hledat kopii Vichy. Mířili do proslulé lázeňské oblasti střední Evropy, kde bylo možné během jediné cesty porovnávat několik měst: Carlsbad, Marienbad a Franzensbad, jak je tehdy označovaly průvodce a mezinárodní korespondence.

První přitažlivost byla lékařská. Minerální vody se analyzovaly, předepisovaly a začleňovaly do přísně kodifikovaných režimů: pít v určenou hodinu, procházet se mezi dvěma sklenkami, dodržovat dietu a podstupovat koupele či doplňkové procedury. Tato kázeň dávala kúře konkrétní, téměř společenskou podobu: člověk viděl ostatní lázeňské hosty, jak kolem pavilonů následují stejné trasy.

Francouzi zde nacházeli také kosmopolitní společenskou scénu. V hotelech, čítárnách, kavárnách i na koncertech se mísily jazyky. Západní Čechy nabízely evropskou zkušenost, v níž se zdraví, pobyt na letním bytě a diplomatické či mondénní vztahy prolínaly, aniž by byly odděleny.

V neposlední řadě velmi záleželo na prostředí. Parky nejsou druhořadou kulisou: slouží předepsané chůzi a činí několik týdnů dlouhý pobyt snesitelným. Právě toto spojení léčby, krajiny a konverzace vysvětluje trvalou přitažlivost pro Francouze.

Františkovy Lázně: lázeňské město vybudované kolem pramene

[e-zabava.net] : Františkovy Lázně bývají často popisovány jako intimnější lázně než Mariánské Lázně. Vychází jejich identita skutečně z plánovaného založení na konci 18. století?

Ano, a tento původ je zásadní. Františkovy Lázně byly roku 1793 založeny jako plánovaná lázeňská kolonie z podnětu lékaře Bernharda Adlera a s podporou císaře Františka I. Název Franzensbad, z něhož se vyvinuly Františkovy Lázně, připomíná tento dynastický a správní rámec.

Vody ovšem nevznikly až v roce 1793. Minerální prameny v kraji byly známé mnohem dříve: zmínky o nich sahají k roku 1502 a jejich využívání je doloženo od středověku. Adlerovým činem bylo zdroj uspořádat, chránit jímání pramenů a proměnit místní praxi ve strukturované lázeňské zařízení.

Františkův pramen se stal ústředním orientačním bodem. Kolem něj město rozvinulo koupele, ubytování, promenády i nabídku léčby. Léčivé bahno a rašelina pak jeho pověst dále posílily vedle pitných kúr a koupelí.

Statut města získaný v roce 1865 ukazuje rozsah této proměny. S železnicí a rostoucím počtem lázeňských hostů v 19. století už Františkovy Lázně nebyly jen místem s pramenem: staly se městem, jehož hospodářství, architektura i sezonní rytmus závisely na lázeňství.

Orientační srovnání obou lázní

KritériumFrantiškovy LázněMariánské Lázně
Lázeňský rozvojPlánované založení roku 1793Výrazný rozmach v 19. století
Léčebná specializaceMinerální vody, léčivé bahno a rašelinaRozmanité minerální vody, pitné kúry a balneoterapie
Městská atmosféraKompaktní a jednotné zahradní městoMonumentálnější lázně strukturované kolonádami
Vztah ke krajiněParky a pavilony v blízkosti centraRozsáhlejší údolí, parky a promenády
Památkový statusSoučást Slavných lázeňských měst EvropySoučást Slavných lázeňských měst Evropy

Mariánské Lázně: jak se z lázní stal Marienbad

[e-zabava.net] : Mariánské Lázně jsou často spojovány s obrazem Marienbadu, názvu, který byl ve Francii dlouho rozšířený. Jak se tyto lázně prosadily v evropské představivosti?

Mariánské Lázně se rozvíjely později než již známá lázeňská místa v regionu, velmi rychle však získaly mezinárodní význam. Jejich urbanismus byl koncipován pro kúru: kolonády, pramenné pavilony, hotely, léčebné domy a hlavní promenádní osy vytvářejí soudržný celek.

Název Marienbad se užíval v jazyce cestování, diplomacie i nakladatelské praxe. Pro francouzskou klientelu 19. století označoval již rozpoznanou evropskou lázeňskou destinaci, podobně jako Carlsbad či Baden-Baden. Cestovatelé neobjevovali izolovanou vesnici, nýbrž lázně zapojené do kontinentálních sítí pověsti.

Jedním z nejpozoruhodnějších rysů je rozmanitost pramenů. Ne všechny se pijí stejným způsobem ani se nedoporučují ke stejným účelům. Lázeňská kultura stojí právě na tomto rozlišování: lázeňský lékař určuje postup, namísto aby návštěvníka nechal improvizovat při přecházení od jednoho pramene ke druhému.

Hlavní kolonáda, přestavěná na konci 19. století, tuto ambici shrnuje. Její kovová konstrukce a novobarokní výzdoba poskytují útočiště každodennímu pohybu lázeňských hostů. Chodí se sem, aby se člověk chránil před nepřízní počasí, pil, hovořil a poslouchal. V historických lázních má toto opakování svou funkci, není pouhou dekorativní rutinou.

Kolonáda v Mariánských Lázních, prostor pro procházky a ochutnávání minerálních vod.
Kolonáda v Mariánských Lázních dodnes utváří trasy lázeňských kúr i procházek.

Co znamená zápis UNESCO z roku 2021?

[e-zabava.net] : UNESCO zapsalo Slavná lázeňská města Evropy v roce 2021. Co přesně tento zápis uznává a co mění pro Mariánské Lázně a Františkovy Lázně?

Zápis z roku 2021 neoceňuje pouze krásné budovy. Uznává evropský fenomén lázeňských měst, která se přibližně mezi rokem 1700 a 30. lety 20. století rozvíjela kolem pramenů, léčby, parků, rekreační infrastruktury a nadnárodní společenské kultury.

Statek nazvaný „Slavná lázeňská města Evropy“ sdružuje 11 měst v 7 zemích. Českou část tvoří Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Oficiální profil nadnárodního statku zapsaného na Seznam světového dědictví UNESCO umožňuje nahlédnout tuto geografii v evropském měřítku.

Pro města je úkol dvojí. Je třeba chránit hmotné prvky: kolonády, parky, léčebné budovy, urbanistickou strukturu i krajinné pohledy. Zároveň však nelze město proměnit ve strnulou kulisu. Lázeňské město si zachovává smysl tehdy, zůstává-li obývané, použitelné a spojené se skutečným využitím pro zdraví a pobyt.

UNESCO proto přináší viditelnost, ale také odpovědnost. Obnova fasády nestačí, pokud se zapomene na prameny, systém promenád a soulad mezi veřejnými prostranstvími, zdravotnickými zařízeními a historickými hotely.

Jedenáct měst a logika sítě

Zápis funguje jako celek, nikoli jako soutěž mezi jednotlivými lázněmi. Umožňuje porozumět sdíleným rysům:

  • město uspořádané kolem minerálních nebo termálních vod;
  • lázeňské léčbě kodifikované dobovými postupy;
  • architektuře určené pro pobyt, ubytování a volný čas;
  • parkům a promenádám navrženým pro lázeňský pobyt;
  • mezinárodní klientele vytvářející kulturní a společenské sítě.

Byla kúra především záležitostí bohatých cizinců?

[e-zabava.net] : Staré fotografie ukazují elegantní hotely, orchestry a dobře oblečené promenádující se hosty. Máme v nich vidět pouze aristokratický svět vzdálený běžné medicíně?

Tento obraz je pravdivý, ale neúplný. Velké lázně skutečně přitahovaly elity, zámožné rodiny, umělce, diplomaty i představitele evropských dvorů. Právě oni po sobě zanechali nejviditelnější archivní stopy: pohlednice, koncertní programy, korespondenci a cestovní alba.

Kúra však měla také konkrétní léčebný rozměr. Lékaři doporučovali pobyty, zařízení organizovala koupele a pitné pavilony a pacienti přijížděli s očekáváním úlevy či rekonvalescence. Hranice mezi léčbou a společenským pobytem byla méně zřetelná než dnes, přesto existovala.

Železnice v 19. století proměnila rozsah cestování. Lázně se staly dostupnými širší klientele, i když samozřejmě ne všechny možnosti ubytování byly rovnocenné. Lázeňská města vždy spojovala prestižní hotely, penziony, zdravotní služby i sezonní pracovní místa.

Francouzský pohled by se proto měl vyhnout dvěma zjednodušením: představě zlatého věku vyhrazeného několika aristokratům i redukci lázeňství na starobylou podobu turismu. Šlo o úplnou městskou ekonomiku nesenou medicínou, dopravou, pohostinností a volným časem.

Jak zde Francouzi rozpoznávají vlastní lázeňskou kulturu?

[e-zabava.net] : Může francouzský návštěvník najít podobnosti s Vichy, Évianem nebo alpskými lázněmi? A jaké rozdíly ho udeří do očí?

Nejbezprostřednější podobnost spočívá v organizaci kolem vody. Francouzský návštěvník rychle porozumí gestu pití u pramene, konzultaci, procházce po pití vody i roli parku. Tyto zvyklosti patří ke sdílenému evropskému lázeňskému slovníku.

Rozdíl spočívá v koncentrované povaze západočeského trojúhelníku. Na malé vzdálenosti se zde setkáte se třemi městy, z nichž každé má odlišnou identitu. Karlovy Vary ohromují svým reliéfem a údolním urbanismem; Mariánské Lázně kolonádami a parky; Františkovy Lázně pravidelnějším půdorysem a klidnějším měřítkem.

Důležitá jsou také historická jména. Francouz znalý starších cestopisných vyprávění může rozpoznat Carlsbad, Marienbad a Franzensbad. Tato označení odkazují k rakousko-uherské éře a k mezinárodnímu úzu před rokem 1918; dnes je správné nazývat současná města jejich českými jmény.

Ani formy společenského života nejsou totožné. Kolonádní hudba, lázeňské oplatky, prameny a dlouhé procházky dávají Čechám specifickou gramatiku. Člověk sem nepřijíždí jen „na kúru“: učí se žít v rytmu města utvořeného kolem ní.


Co z lázeňské kultury zůstává v dnešním životě?

[e-zabava.net] : Dodržují lázeňští hosté 21. století ještě zvyklosti zděděné z 19. století? Nebo se z lázní staly jen spa destinace?

Současná lázeňská kultura se neredukuje na spa, i když wellness pobyty rozšířily okruh návštěvníků. Zařízení v Mariánských Lázních a Františkových Lázních nadále nabízejí léčbu založenou na místních přírodních zdrojích: minerálních vodách, koupelích, inhalacích, rehabilitaci a ve Františkových Lázních také léčivém bahně.

Při léčebné kúře zůstává důležitá konzultace. Indikace, množství vody i rytmus procedur nelze odvozovat z turistické brožury. Tradice kúry spočívá právě v tomto odborném vedení: voda je přírodní zdroj, její léčebné využití však vyžaduje vhodný předpis a dohled.

Ve veřejném prostoru přetrvává mnoho starých gest. Lidé se procházejí pod kolonádami, používají pohárky s pítkem k ochutnávání vod, sledují sezonní koncerty a začleňují parky do každodenního pobytu. Tyto zvyklosti oživují dědictví přesvědčivěji než jakákoli rekonstrukce.

Zásadní proměna se týká očekávání. Někteří návštěvníci přijíždějí na několik týdnů léčby, jiní jen na několik dní aktivního odpočinku. Města proto musí zachovávat svou léčebnou odbornost a současně vítat kulturní návštěvníky, rodiny i milovníky architektury.

Procházka v parcích Františkových Lázní mezi lázeňskými pavilony a léčebnou architekturou.
Ve Františkových Lázních jsou parky součástí historického systému lázeňské léčby.

Které detaily by francouzský návštěvník neměl přehlédnout?

[e-zabava.net] : Jaké prvky doporučujete v Mariánských Lázních a ve Františkových Lázních sledovat, aby návštěva nezůstala příliš rychlá? Které detaily skutečně vyprávějí jejich dějiny?

V Mariánských Lázních doporučuji především vnímat kolonádu jako infrastrukturu kúry. Sledujte přístupy k pramenům, rozsah krytého prostoru, blízkost zahrad i hotely obklopující lázeňské centrum. To vše odpovídá představě, že lázeňský host musí mít možnost pohybovat se pomalu, pravidelně a bez ohledu na počasí.

Ve Františkových Lázních je zvlášť výmluvná soudržnost urbanistického plánu. Město nepůsobí spektakulární vertikalitou; objevuje se v návaznosti klidných ulic, klasicistních či historizujících fasád, parků a pavilonů. Právě tato kontinuita vysvětluje jeho památkovou sílu.

Také vody je třeba ochutnávat s rozvahou. Mají rozdílné složení i chuť; nejsou určeny jako běžná degustace nápoje. Vývěry a pavilony napovídají, jak se používají, zatímco odborníci mohou poradit lidem, kteří podstupují kúru. Pro milovníky degustací je pak přirozeným protějškem moravské vinice pohledem Francouzů – vinařská kultura na jižní Moravě staví na stejné kultivovanosti chuti a pomalém tempu.

Nakonec si udělejte čas na čtení pamětních desek, návštěvu místních muzeí i kulturní programy. Lázeňská města byla vždy městy kalendáře: sezon, koncertů, příjezdů hostů a lékařských termínů. Porozumění tomuto rytmu dodá procházce přesnější rozměr.

Rozumný program na dva dny

  • Začněte v Mariánských Lázních: kolonáda, prameny, park a pozorné čtení hotelové architektury.
  • Pokud je cílem kúra, nikoli jen pobyt, vyhraďte si čas na konzultaci nebo představení procedur.
  • Stravte půl dne ve Františkových Lázních a porovnejte městské měřítko, pavilony i parky.
  • Počítejte s pohodlnou vycházkovou obuví: procházka je historicky součástí lázeňského programu.
  • Vnímejte obě města v trojúhelníku s Karlovými Vary, nikoli jako izolované destinace.

Přerušily dějiny 20. století tuto tradici?

[e-zabava.net] : Lázeňská města prošla změnami hranic, dvěma světovými válkami i komunistickým režimem. Jak tyto dějiny proměnily vztah ke kúrám a památkovému dědictví?

20. století zásadně proměnilo klientelu, jazyky znějící v hotelích i formy vlastnictví. Kontinuita pramenů nikdy nebyla samozřejmá: bylo nutné udržovat budovy, přizpůsobovat zařízení a zachovávat lékařskou odbornost ve velmi rozdílných politických podmínkách.

Po roce 1945 bylo lázeňství začleněno do socialistické organizace zdravotní péče a odpočinku. Pobyt mohl být spojen s pracovními a odborovými institucemi, v logice odlišné od velkých mondénních sezon 19. století. To změnilo skladbu návštěvníků, aniž by zaniklo využívání přírodních zdrojů.

Pro zasazení tohoto období do širších dějin střední Evropy lze číst jak sovětská éra proměnila lázeňská města střední Evropy. Je však třeba připomenout, že Československo mělo vlastní správní, sociální i zdravotnické vývojové linie.

Od konce 20. století hledají lázně rovnováhu mezi památkovou obnovou, lázeňskou medicínou, hoteliérstvím a kulturním turismem. Zápis UNESCO z roku 2021 posílil potřebu vyprávět tento úplný příběh, aniž bychom zachovali jen nostalgický obraz císařské éry.

Rozšířené omyly

České lázně jsou jen luxusní spa. — Nepravda. Nabízejí také odborně vedené léčebné kúry založené na přírodních zdrojích a léčebných postupech.

Františkovy Lázně začaly až založením v roce 1793. — Nepravda. Lázeňské město bylo založeno právě tehdy, místní vody však byly známé již dříve, se zmínkami od roku 1502.

Mariánské Lázně a Marienbad jsou dvě různá města. — Nepravda. Marienbad je historický německý název běžně užívaný v mezinárodních cestopisných vyprávěních.

UNESCO zapsalo pouze známé budovy. — Nepravda. Statek uznává úplnou lázeňskou městskou krajinu: prameny, parky, promenády, léčbu, hotely i architekturu.

Všechny vody lze pít bez opatrnosti. — Nepravda. Jejich užívání se podle pramenů liší; léčebnou kúru je třeba konzultovat s příslušnými odborníky.

Francouzi objevili západní Čechy teprve nedávno. — Nepravda. Francouzská návštěvnost je součástí evropského pohybu 19. století, který posílily cestovní sítě a železnice.



Komplementarita lázeňského trojúhelníku

[e-zabava.net] : V čem spočívá jedinečnost toho, že tři lázně fungují jako jeden „trojúhelník“? Jak se lišily jejich přírodní zdroje a léčebné zaměření, a proč to vedlo k tomu, že pacienti často kombinovali pobyty ve více městech během jedné sezóny?

Každé město mělo zcela odlišné geologické podmínky. Karlovy Vary disponovaly horkými prameny s teplotou 30–73 °C a vysokým obsahem minerálů, ideálními pro léčbu zažívacího ústrojí a metabolismu. Františkovy Lázně naopak stavěly na studených železitých pramenech a především na unikátních slatinách, které se zde těžily již od konce 18. století a byly účinné při gynekologických a revmatických potížích. Mariánské Lázně pak nabízely více než 40 chladných kyselkových pramenů zaměřených na ledviny, močové cesty a nervovou soustavu.

Toto rozdílné zaměření umožňovalo lékařům předepisovat „okružní kúru“. Pacient například strávil tři týdny v Karlových Varech na pitné kúře, poté přejel do Františkových Lázní na bahenní zábaly a pobyt zakončil v Mariánských Lázních procházkami a kyselkami. Na přelomu 19. a 20. století takto kombinovalo léčbu značná část hostů.

Známým příkladem je anglický král Edward VII., který v prvním desetiletí 20. století opakovaně navštěvoval západočeské lázně a pomáhal šířit jejich věhlas mezi britskou aristokracií. Tento systém komplexní léčby byl v Evropě ojedinělý a výrazně přispěl k mezinárodnímu věhlasu západočeského lázeňství.

## Společenský a kulturní rozměr kúry **[e-zabava.net] :** Lázně nikdy nebyly jen medicínskou záležitostí. Jak významnou roli hrál v léčebném procesu společenský život, hudba a každodenní rituály v parcích a kolonádách, zejména v Mariánských Lázních na přelomu století?
Lékaři považovali duševní rovnováhu za stejně důležitou jako pití vod. Proto byl den přesně rozvržen: ráno pití u pramene, dopoledne předepsaná procházka v parcích (tzv. Terrainkur), odpoledne koncert a večer společenský program. V Mariánských Lázních bylo v roce 1902 přes 85 hektarů pečlivě upravených parků s více než 12 kilometry značených cest. Podobně propracované rituály veřejného prostoru nabízí i náš materiál [o každodenním životě v Praze pro cizince](/cs/blog/kazhdodenni-zivot-v-praze-pro-cizince/), kde se promenádní kultura prolíná s rytmem kaváren a náplavek.

Kolonáda hostila denně od 16 hodin koncerty vojenské kapely. V sezóně 1911 zde zazněly desítky různých programů, včetně děl Smetany, Dvořáka i Wagnera. Hosté se scházeli v kavárnách a na promenádách, kde se uzavíraly obchodní dohody i manželské smlouvy.

Tento společenský rámec nebyl pouhou zábavou – snižoval stres a zvyšoval adherenci k léčebnému režimu. Eliška Krausová často cituje dopisy pacientů, kteří uváděli, že „hudba a společnost jim pomohly stejně jako voda“. I po roce 1918 se tento komplexní přístup snažili udržet, přestože klientela se postupně demokratizovala.

Závěr: tři věci, které si zapamatovat

  • Francouzské pouto k Mariánským Lázním a Františkovým Lázním je léčebné i kulturní. Přitahovaly je vody, avšak pověst těchto míst utvářely i parky, koncerty, hotely a evropský společenský život.

  • Lázeňský trojúhelník je živým dědictvím. Zápis UNESCO z roku 2021 chrání urbanistickou a krajinnou logiku, nikoli pouhou sbírku historických fasád.

  • Kúra zůstává přesně vymezenou praxí. Ve Františkových Lázních stejně jako v Mariánských Lázních jsou prameny, procedury a chůze stále součástí soudržného systému, který stojí za to objevovat se zvídavostí i rozvahou.

Chcete-li tento francouzský pohled na české kulturní zvyklosti dále rozvinout, přečtěte si Kavárenská kultura v Praze: literární kavárny a třetí vlna, která osvětluje jiný způsob, jak porozumět místům, kde se lidé zastavují, aby se setkávali.