1–5: Zlatá éra a česká nová vlna (60. léta)
1. Lásky jedné plavovlásky (1965) — Miloš Forman Formanův průlomový film sleduje mladou dívku z průmyslového města, která se zamiluje do muzikanta z Prahy. Kombinace dokumentárního realismu a jemné ironie je typická pro Formana — schopnost vidět tragikomiku každodenního života bez soudů nebo sentimentu. Ideal první film pro každého, kdo chce pochopit českou mentalitu 60. let.
2. Ostře sledované vlaky (1966) — Jiří Menzel Podle románu Bohumila Hrabala — příběh mladého výpravčího na venkovském nádraží za druhé světové války. Film, který vyhrál Oscar za nejlepší cizojazyčný film v roce 1968, je mistrovstvím Hrabalovy poetiky: humor, sex, smrt a válka se mísí s překvapivou lehkostí. Povinná četba pro každého milovníka středoevropské kultury.
3. Sedmikrásky (1966) — Věra Chytilová Nejradikálnější film české nové vlny — dva ženské postavy žijí v bezcílné anarhii, provokují okolí a ničí, co najdou. Film byl zakázán komunistickými cenzory za “zobrazení nihilismu,” což bylo paradoxně nejlepší reklamou. Chytilová, první velká česká filmová režisérka, zde vytvořila feministické dílo avant la lettre.
4. Hoří, má panenko (1967) — Miloš Forman Poslední Formanův film točený v Čechách před emigrací — satira provinčního života, kde plesový výbor organizuje krádeže a chaos. Film byl zakázán po roce 1968 a Forman musel odejít do exilu. Ve Francii získal mimořádné ocenění na festivalu v Cannes.
5. O slavnosti a hostech (1966) — Jan Němec Nejabstraktnější a nejdepresivnější film nové vlny — alegorie totalitní moci bez historické kotvy. Skupinka přátel je zadržena podivným hostitelem a postupně kapituluje před jeho nelogickými pravidly. Film byl zakázán dvacet let a byl osobně označen Brežněvem jako “nebezpečný.”
6–10: Normalizace a animace (70.–80. léta)
6. Postřižiny (1980) — Jiří Menzel Adaptace Hrabalovy autobiografické novely — příběh pivovaru ve 20. letech očima excentrické ženy. Film je oslavou smyslnosti, jídla, života a české schopnosti radovat se navzdory tlakům doby. Magda Vášáryová ve vedlejší roli vyhrála zlatého Lva v Benátkách.
7. Pelíšky (1999) — Jan Hřebejk Film se odehrává v pražském bytě dvou sousedních rodin v roce 1968 — komunistické a protikomunistické — a sleduje jejich děti. Je to jeden z nejupřímnějších a nejcitlivějších filmů o normalizaci, bez sentimentu a bez lacIné nostalgie. Pro Francouze je to dokonalý vstupní bod do rodinné paměti komunistického Česka.
8. Skřivánci na niti (1969/1990) — Jiří Menzel Natočen v roce 1969, zakázán a ukryt na 21 let, premiérován teprve v roce 1990 — a okamžitě získal Zlatého medvěda v Berlíně. Příběh skupiny “třídních nepřátel” pracujících v šrotu ukazuje českou schopnost nacházet lidskost i v absurdních podmínkách.
9. Kouzelný flétna (1980-90, animace) — Jiří Trnka a pokračovatelé Česká animace je samostatnou kapitolou světového umění. Jiří Trnka, Jan Švankmajer a jejich pokračovatelé vytvořili animovanou tradici, která nemá ve světě ekvivalent. Česká loutková animace (bábkový film) vybočuje z komerčního modelu a nabízí díla filozofické a poetické hloubky.
10. Jan Švankmajer — Alice (1988) Švankmajer je jedinečný — kombinuje surrealizmus, dadaismus, stop-motion animaci a živý film do celků, které jsou děsivé i fascinující zároveň. Jeho “Alice” je adaptace Carrolovy pohádky, kde hračky a objekty oživují s maximálně znepokojivou logikou. Je to extrémní film, ale pro každého, kdo chce pochopit temnou stranu střední Evropy, je nezapomenutelný.
11–15: Slovenská škola a zlatá moderní éra
11. Obchod na korze (1965) — Ján Kadár a Elmar Klos Slovensko-český film, který vyhrál Oscar za nejlepší cizojazyčný film — příběh českého tesaře, který dostane na starost obchod starší Židovky za slovenského státu. Jeden z nejdůležitějších filmů o holocaustu v dějinách evropské kinematografie — citlivý, nuancovaný, bez ideologického záměru.
12. Dušan Hanák — Obrazy starého světa (1972) Hanákův dokumentární film o starých lidech na slovenském venkově — jeden z nejkrásnějších filmů v historii dokumentaristiky. Byl zakázán normalizací a premiérován teprve v 80. letech. Hanákův pohled na lidskou důstojnost a krásu stáří je poetický a hluboce humanistický.
13. Přibeh lásky (1989) — Juraj Jakubisko Jakubisko je slovenský filmař s nejextravagantnějším vizuálním stylem — jeho filmy kombinují folk barokismus, temnou fantazii a surrealistické obrazy. “Příběh lásky” je jeho nejtypičtějším dílem — karneval barev, symbolů a magického realizmu.
14. Pelíšky (1999) — Jan Hřebejk (Viz výše — záměrně zmíněn dvakrát jako zásadní dílo)
15. Kolja (1996) — Jan Svěrák Oscar za nejlepší cizojazyčný film v roce 1997 — příběh českého muzikanta, který omylem adoptuje ruského chlapce v roce 1988. Film je humorný, dojemný a historicky přesný — dokonalý obraz vztahu Čechů a Rusů v posledních letech komunismu.
16–20: Současná tvorba a nové hlasy
16. Štěstí (2005) — Bohdan Sláma Jeden z nejvýznamnějších českých filmů 21. století — příběh ženy na venkově, která hledá smysl svého života. Sláma kombinuje naturalistický realismus s poetickým pohledem na krajinu a lidské vztahy. Film získal ceny na festivalech v Berlíně a San Sebastiánu.
17. Samotáři (2000) — David Ondříček Česká odpověď na generační filmy 90. let — skupinka mladých Pražanů hledá identitu po pádu komunismu. Film je stylový a srozumitelný mezinárodnímu publiku — pro Francouze podobný věkové skupině francouzských filmů jako “L’Auberge espagnole” od Cédrika Klapische.
18. Bathory (2008) — Juraj Jakubisko Velkorozpočtový slovenský historický film o Alžbětě Báthoryové — legendárním upírce. Jakubiskův vizuální exces je plně rozvinut: obrovské scény, brokátové kostýmy, gotická atmosféra. Je to komerční film, ale Jakubiskův rukopis je nezaměnitelný.
19. Krajina ve stínu (2020) — Bohdan Sláma Slámaův druhý velký film — saga moravské rodiny napříč třemi politickými systémy (1944–1948). Vítěz Crystal Globe v Karlových Varech. Mezinárodní distribuce s titulky ve francouzštině.
20. Přes hranici (2016) — Petr Václav Dokumentárně laděný příběh rumunského Rom, který přechází do Čech. Film zbořil řadu klišé a vyhrál Crystal Globe v Karlových Varech. Je to film obtížný, ale nezbytný pro pochopení toho, jak střední Evropa zachází se svými marginalizovanými skupinami.
Chcete-li prohloubit znalost české kinematografie, naše stránka o české literatuře nabízí kontext románů, z nichž mnohé z těchto filmů vycházejí. A pro srovnání s ruskou a sovětskou kinematografií téhož období, portál Voyager Russie nabízí zajímavé paralely.
Karlovy Vary: mezinárodní festival jako okno na českou kinematografii
Nelze mluvit o česko-slovenské kinematografii bez zmínky o Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary — jednom z nejstarších a nejprestižnějších filmových festivalů světa (1946, v Evropě starší pouze Benátky a Cannes). Festival se koná každoročně v červenci ve Varech a je ideální příležitostí pro Francouze poznat českou filmovou scénu.
Karlovy Vary dávají prostor evropskému a středoevropskému filmu, který v Cannes nebo Berlíně zůstává na okraji. Česká a slovenská tvorba je pochopitelně vždy silně přítomna — retrospektivy, přehlídky, národní sekce. Festival Crystal Globe (Křišťálový globus) je nejprestižnějším oceněním, které festival uděluje: mezi jeho laureáty jsou Woody Allen, Robert De Niro, Harvey Keitel — ale i méně zásadní jméno pro Čechy: Miloš Forman, který obdržel cenu za celoživotní přínos kinematografii v roce 2018.
Pro francouzského filmového nadšence je KVIFF (Karlovy Vary International Film Festival) alternativou k Cannes: méně glamour, více substance, dostupnější ceny vstupenek a přátelštější atmosféra. Základní doporučení: zarezervovat ubytování v Karlových Varech šest měsíců předem, pořídit festivalový pas a nechat se nést filmovým programem.
Animovaný film: česká škola jako světová reference
Jednou z nejméně doceněných dimenzí české kinematografie v mezinárodním povědomí je animovaný film. Česká animační škola — reprezentovaná jmény jako Jiří Trnka, Hermína Týrlová, Jan Švankmajer a dnes Michaela Pavlátová — je mezinárodními odborníky považována za jednu z nejkreativnějších na světě.
Jiří Trnka (1912–1969) je pravděpodobně největším českým animátorem. Jeho filmy jako “Špalíček” (1947), “Bajaja” (1950) nebo “Ruka” (The Hand, 1965 — jeho poslední film, temná alegorie totalitní moci) kombinují loutky, malebnost české pohádky a filozofické hloubky, které přesahují dětský cílový věk. “Ruka” — kde loutka odmítá poslouchat gigantickou ruku, která ji chce přimět sculpt ruku moci místo srdce — je jedním z nejdepresivnějších a nejsilnějších filmů, které kdy byly natočeny v animaci.
Jan Švankmajer je radikálnějším pokračovatelem Trnkovy tradice. Švankmajer (narozen 1934) spojuje stop-motion animaci s live-action a vytvořil díla, která jsou technicky animovaná ale spirituálně surrealistická. Každý předmět ve Švankmajově filmech má svůj vlastní život — boty chodí samy, jídlo se mstí, klíče vyžadují svou daň. Je to animace jako filozofický horror, ne jako dětská zábava.
Filmová místa a turismus: Praha filmová
Praha je jedním z nejfotogennějších měst světa pro filmování — a filmová turistika v Čechách je rozvinutá sub-kultura. Pražské ulice, mosty, kostely a dvorany sloužily jako pozadí stovek filmů: od hollywoodských “Mission: Impossible” po artové české filmy.
Pro Francouze plánujícího kombinovat filmový zájem s turistikou je Praha nabita místy. Kafkův dům na Starém Městě (pro Kafkovy adaptace), Barrandov ateliery (pro historické návštěvy — největší filmové studio ve střední Evropě), hradní komplex (pro historické filmy), Žižkov a Vinohrady (pro filmy o normalizaci), Malá Strana (pro klasické české filmy).
Průvodce “Prague Film and Architecture” od Petra Szczepanika je vynikajícím průvodcem filmovými místy v Praze. Kombinuje mapové itineráře s filmovými ukázkami a architektonickými komentáři — ideální pro filmového turistu s kapesní kamerou.
Jak sledovat česko-slovenské filmy ve Francii
Otázka dostupnosti je praktická a důležitá. Česká a slovenská kinematografie je ve Francii dostupnější, než by se zdálo. Platforma MUBI (původně Festival Scope) je nejlepším zdrojem — archívní i soudobé české filmy s anglickými nebo francouzskými titulky.
Cinémathèque Française v Paříži a UGC-MK2 pravidelně zařazují retrospektivy — Chytilová retrospektiva v roce 2015, Forman retrospektiva v 2018. La Filmoteca de Catalunya v Barceloně (pro frankofonní Katalánce) má výbornou českou sekci.
DVDs ze série Criterion (USA) — ačkoli dostupné jen importem — zahrnují nejdůležitější filmy české nové vlny s anglickými titulky a bonusovými materiály. Český filmový atlas (CSFD.cz — Česko-Slovenská Filmová Databáze) je online zdrojem informací o 200 000 filmů s anglickými popisky.
Chcete-li srovnat českou kinematografii s ruskou a sovětskou filmovou tradicí stejného období, portál Voyager Russie nabízí zajímavé paralely z jiného slovanského filmového světa.
Nová vlna 21. století: co nabízí současná česká kinematografie
Po přelomu tisíciletí se česká kinematografie dále vyvíjela. Režiséři jako Tomáš Vorel, Jan Hřebejk nebo Bohdan Sláma natočili filmy oceněné na mezinárodních festivalech. Hřebejkova Musíme si pomáhat (2000), komedie odehrávající se za druhé světové války, získala nominaci na Oscara a zaujala diváky i kritiky po celém světě.
Jan Svěrák, syn slavného režiséra Zdeňka Svěráka, pokračoval v rodinné tradici. Jeho film Tmavomodrý svět (2001) vypráví příběhy československých pilotů bojujících za Británii ve druhé světové válce – téma doposud málo zpracované v mezinárodním kontextu.
Slovenská kinematografie se osamostatnila a nabývá stále větší mezinárodní pozornosti. Režiséři jako Juraj Nvota, Mira Fornay nebo Ivan Ostrochovský tvoří filmy, které oslovují i náročné festivaly. Nvotova Muzikant nebo Fornayin Môj pes Killer jsou pozoruhodná díla, která ukazují slovenský venkova a sociální kontext neidealizovaným pohledem.
Animovaný film: skrytý poklad středoevropské kinematografie
Česká animace je světová. Hermína Týrlová, Jiří Trnka, Jan Švankmajer – tato jména jsou legendami v kruzích animátorů a filmových vědců. Trnkův Sen noci svatojánské (1959) nebo Švankmajerův Možnosti dialogu (1982) jsou pravidelně zařazovány mezi největší animované filmy všech dob.
Loutkový film, specifická česká specialita, vyžadoval obrovskou trpělivost a řemeslnou zručnost. Každý pohyb musel být plánován a realizován ručně. Výsledky jsou dechberoucí: figurky s výrazy plnými emocí, světy plné surrealistické poezie, příběhy, které oslovují děti i dospělé.
Dnes navazují na tuto tradici studia jako Negative, která produkuje moderní animované série s výrazným autorským rukopisem.
Filmová turistika: navštivte lokace slavných filmů
Pro cinefily nabízí Česká republika a Slovensko autentický zážitek. Kolínsko a Žatecko jsou regiony, kde se natáčel Formanův Lásky jedné plavovlásky. Telč, město na seznamu UNESCO, poskytlo kulisu pro řadu historických filmů. Slovenský ráj a Tatry jsou přirozeným hercem mnoha slovenských snímků.
Praha jako filmové město je kapitolou pro sebe. Barrandovské ateliéry, vybudované ve 30. letech, jsou dosud funkční a hostily zahraniční produkce jako Amadeus (Miloš Forman, 1984) nebo Mission: Impossible. Procházka Prahou je procházkou živou filmovou historií.
Pro francouzské turisty s vášní pro film existují specializované filmové prohlídky Prahy: průvodci ukáží lokace z Formanova díla, z historických filmů i ze soudobých koprodukcí. Je to způsob, jak zažít město jinak, očima kamery.
Jak sledovat české a slovenské filmy ve Francii
Přístup k české a slovenské kinematografii ve Francii je snazší, než se zdá:
- Mubi (streamovací platforma pro artové filmy) pravidelně zařazuje české klasiky do svého katalogu
- Institut français de Prague organizuje promítání v rámci kulturní výměny
- Francouzsko-český filmový festival (pořádaný každé dva roky střídavě v Praze a Paříži) představuje současnou tvorbu obou zemí
- DVD a Blu-ray vydavatelství jako francouzský Malavida nebo L’Atelier vydávají restaurované kopie klasik s francouzskými titulky
- Kanál Arte pravidelně uvádí dokumenty a artové filmy ze střední Evropy
Česká a slovenská kinematografie tak čeká na každého zvídavého diváka, který chce proniknout za turistické clichés a objevit autentický kulturní světadíl.
Závěr: 20 filmů jako 20 dveří do kultury
Každý z těchto filmů je klíčem k pochopení Čechů a Slováků – jejich smyslu pro humor, jejich traumat z dějin, jejich vztahu k rodině, k přírodě, k absurditě existence. Pro francouzského diváka jsou tyto filmy fascinujícím zrcadlem jiné, a přesto blízké evropské kultury.
Začněte jedním filmem z tohoto seznamu. Pak druhým. A zjistíte, že česká a slovenská kinematografie je studnicí, ze které se pít nepřestává.
Stačí stisknout play – a cesta do Prahy nebo Bratislavy začíná přímo z vašeho obýváku.